Turok 2: Seeds of Evil
Iguana/Acclaim
Přeci jen je to už nějaká doba, takže pro připomenutí pár slov k prvnímu dílu. Turok: Dinosaur Hunter vyšel po prázdninách 1997 a jako jedna z prvních her pro svůj běh VYŽADOVAL akcelerátor 3dfx, který byl tehdy pro většinu z nás stále jen plánovanou investicí. SVGA grafika v rozlišení 640x480 byla naprostým vrcholem a opravdu výtečnou podívanou, a myslím, že by nepropadla ani dnes. Tím však veškeré přednosti pro valnou většinu hráčů končí, chyběla zábava, chyběla hratelnost a v neposlední řadě jsme postrádali i multiplayer. Problémem mnoha pokračování úspěšných her je často nepřekonatelný stín jejich předchůdce. Recept je přitom relativně jednoduchý - druhý díl musí být z hlediska příběhu i technologie dostatečně originální na to, aby jej hráči nepovažovali za pouhou nastavovanou kaši. Podařilo se to id Software s Quakem II i Ravenu s Hexenem II, Iguana a Acclaim s Turokem 2 naopak zklamali. Z technologického hlediska je tu novinek více než dost, herně je to pro náročné hráče spíše zklamání. Ale popořádku.
Znovuzrozený Acclaim i nadále pokračuje v dávno nastolené tradici vydávání her na konzole PlayStation a Nintendo 64. PC je pro něj jakýsi vedlejšák a ač v uplynulých měsících a letech dokázal vydat i poměrně kvalitní projekty (za všechny jmenujme Forsaken), na většině titulů je zmíněná specializace zřejmá. Ani Turok 2 není výjimkou, a tak je to projekt evidentně tvořený na míru konzolistům. Poznáte to po pár vteřinách - všechny předměty "arkádovsky" visí ve vzduchu a rotují, některé dveře se otevírají automaticky po zabití jejich strážce a po dlouhé době se do 3D akce vrací životy, které navíc přibývají vždy po sebrání stovky žlutých kuliček. To by až tak nevadilo, kdyby se podobné prvky neobjevovaly i v samotné hře. Ta totiž celá spočívá ve značně nudném hopsání po platformách a procházení z jedné místnosti do druhé. Čas od času je třeba zapřemýšlet, o interaktivitě podobné Sinu či Half-Life si však můžeme nechat jen zdát. Ne, nuda není nijak extrémní, je tu celkem originální prostředí, zajímavý arzenál (přesněji jejich počet - 25 zbraní jsem věru nikde neviděl) a hezké potvory, přesto hra postrádá šťávu a je víceméně jen do 3D umně předělanou 2D platformovou hopsačkou. I když i zde jsou světlá místa - kupříkladu začátek druhé mise, kde nasednete na jakéhosi ozbrojeného hrocha, který zde supluje mechy.
Grafika je opět velkou
předností hry, deset velmi rozsáhlých úrovní je umístěno do několika různých
prostředí, takže se nekoná jednolitost z prvního dílu - kromě přírody tu je
třeba i vesmírná loď. Chválím i snahy o realističnost pohybů, hrdina se při
skákání, šplhání, úkrocích a dalších pohybech naklání tak jako ve
skutečnosti. Ve verzi, kterou nám Acclaim poslal na recenzi, je zachovaná mlha,
sloužící ke zrychlení běhu programu a zamezující viditelnost od určité
vzdálenosti. Pravda, je sice trochu dále, dnes je však vzhledem k úrovni vybavení
počítačů její přítomnost téměř zbytečná - vizuální stránka je vskutku
kvalitní, ale jak sami vidíte na screenshotech, nenabízí o mnoho více než
konkurenční tituly a tedy nechápu, proč jsem nucen sledovat jen blízké okolí.
Naštěstí je v menu možnost jejího vypnutí, která bude doufejme ve finální verzi
fungovat. Pokud se tak stane, zahrají si Turoka 2 i majitelé slabších počítačů.
Kritik je od slova kritizovat, proto se snažím na všem najít nějakou chybku. Někdy
je to těžké, jindy se chyby samy nabízejí, Turok 2 však až zas tak špatný není,
díky grafice a skvělé hudbě, kterou bych se nebál přirovnat k dokonalému
soundtracku Outlaws, nepostrádá osobitou atmosféru. Já sám jsem se již v polovině
druhého levelu nudil, jsem si jist, že podobně jako Tresspaser si i Turok 2 najde svoje
fandy, kteří si v něm budou libovat. Zařiďte se tedy podle toho, přistupujte k němu
opatrně a doufejte, že brzy vyjde demo, na kterém si ověříte, jak se to s ním
vlastně má. Do té doby zůstaňte u svého Sina a Half-Life.
Hodnocení:65%
Bludr
04-03-1999 | 23:00
Převzato z časopisu GameStar