Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Pondělí 26.03.2012, 20:05

Dohráno: Rayman Origins

Bylo to trýznivé čekání, ale vyplatilo se. Rayman Origins byla jedna z mých nejočekávanějších her loňského roku, ale rozhodl jsem se čtvrt roku počkat na vydání verze pro PlayStation Vita. Plošinovky hraju raději na přenosných konzolích - kompaktní formát jim nijak neškodí, zpravidla jde o identické hry (v tomto případě byl pouze odstraněn co-op) a já si je mohu vychutnávat kdykoliv a kdekoliv, tak jak to mám rád. K hodnocení Vity se dostanu během několika týdnů (současně vám stále dlužím i recenzi 3DS, vím o tom), až jí pořádně otestuju na Uncharted: Golden Abyss a Lumines: Electric Symphony (z retail her pro Vitu v současnosti asi trojice nejlepších), teď bych rád řekl pár slov k novému Raymanovi...

Přiznám se, že jsem Raymana vzal na milost až se třetím dílem Hoodlum Havoc, který byl poprvé ve 3D (a právě v těchto dnech vychází v HD aranžmá na PSN/XBLA). První díl byl na mě příliš obtížný a jeho "charge attack" mi v souvislosti s ne zcela přesným ovládáním nesedl. Měl jsem trochu obavy, jak na tohle Ubisoft naváže po šestnácti letech, zvláště po kritickém vyjádření Michela Ancela na adresu Super Maria (viz první odkaz dole), který je pro mě, jak všichni víte, plošinovkovou modlou. Dopadlo to naštěstí fantasticky - nabíjecí útok s postupně rostoucí silou byl nahrazen jednoduchým a svižným útokem, který ale vypadá akrobaticky a lze jej řetězovat. Tahle změna je ve spojení s dokonale přesným a citlivým ovládáním naprosto zásadní ingrediencí úspěchu Rayman Origins, jakkoliv se v recenzích na prvním místě chválí hlavně špičková grafika a audio.

Zpracování je samozřejmě tak dobré, jak všude čtete a dokonce možná ještě lepší - pro ručně kreslenou grafiku mám slabost (zvlášť v dnešní době, kdy je ve hrách skoro na vymření) a v případě Raymana zaslouží Ubisoft kromě strohé pochvaly za pěkné animace a nádherné backgroundy uznání ještě ze dvou dalších důvodů. Za prvé za to, jak obrovské množství vizuálního obsahu ve hře je a za druhé za to, jak přirozeným způsobem byla všechna ta ručně kreslená grafika převedená do hry (více o technologii UbiArt Framework tady). Stejně hlubokou poklonu lze vysmeknout za hudbu a zvuky a tohle všechno dohromady svědčí o vysokých ambicích, které Ubisoft do hry vložil, ačkoliv původně mělo jít jen o další z menších her na PSN a XBLA. Prodávat 2D plošinovku za plnou cenu v DVD krabičce si v dnešní době dovolí pouze Nintendo a je docela pikantní, že se k tomu Ubisoft nejen odvážil, ale dokonce ho i trumfnul! Zatímco herně Rayman na Maria podle mého názoru stále trochu ztrácí, ve zpracování to bez diskuze vyhrál.

Co se týče hratelnosti, tady už bych nějaké výhrady našel. Ve svých nejlepších chvílích je Rayman Origins svižným speed-runovým zážitkem někde mezi Super Mariem a Sonicem. Pro mě osobně to byla především druhá třetina hry, kdy už se mi ovládání dostalo pod kůži se vším všudy (tj. včetně wall-jumpů, létání a dalších pokročilých technik) a kdy jsem se postupně dostával k novým schopnostem. Špičkový byl například podvodní svět, bavila mě i většina shoot-em-up částí. Ve slabších okamžicích ale Rayman dokáže být i nelítostný, repetitivní a otravný. Typickým příkladem budiž většina soubojů s bossy, jejichž design mi připadal trochu přežitý, protože vyžaduje zdlouhavý přístup metodou pokus/omyl (tj. musíte se naučit a zapamatovat jejich přesné pohyby a slabiny).

Naopak jsem neměl velký problém s často kritizovanou vysokou obtížností. Ta je samozřejmě vyšší, než bývá u dnešních her zvykem, ale Michel Ancel a jeho tým designéru hru chytře navrhli tak, že začátečník při troše snahy dokáže hru s adekvátním nasazením dohrát (odhadl bych to asi na 6-7 hodin), načež v ní plošinovkový veterán najde velké množství extrémně obtížných pasáží a výzev. K jejich splnění jsem ale osobně nenašel odvahu a hlavně čas.

Ubisoft za tenhle projekt každopádně zaslouží velké uznání, byť asi nebylo nejrozumnější verzi pro PS3 a X360 vydávat v polovině listopadu. Už nějaký čas mám pocit, že se 2D vrací znovu do módy a vedle všech těch nepříjemných změn (freemium, sociální hry atp.) je to konečně něco, z čeho můžeme mít radost. Návrat ke kořenům!

Doporučená četba: Rozhovor s Michelem Ancelem, obecně o hrách, jeho kariéře a také třeba o Mariovi (amatérský překlad z francouzštiny). * Ubisoft potvrdil, že je hra zisková (už v půlce února, tedy před vydáním verzí pro Vitu a 3DS). * Další rozhovor s Ancelem, tentokrát o genezi vývoje Origins. * A ještě making of video - postupně se tu hovoří o inspiraci, grafice, zvuku i designu, je to hodně zajímavé, ale sakra práce, tahle videa by měla mít alespoň hodinu a ne mrzkých sedm minut! * Ve verzi prezentované vloni na E3 nechyběl level inspirovaný Tetrisem včetně pěkně upravené main theme. Do finální verze se nedostal, zřejmě kvůli autorským právům. Škoda, dobrý nápad, jiné reference naštěstí nechybí (mj. Angry Birds nebo Donkey Kong) * Krátký článek Kotaku o fantastickém soundtracku Christophe Hérala a Billyho Martina. Soundtrack je dostupný na Amazonu (levněji než na iTunes), k poslechu je kompletně i na YouTube. Mimochodem, podle mě jsou nejlepší skladby ze světa Sea of Serendipity. * Vývojářský blog v rámci oficiálního webu. * Z československých recenzí doporučuju tu na Doupěti (9/10) a Sectoru (9/10).