Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Středa 22.02.2006, 18:45

Insert coin to continue

Domácí herní systémy žily s hracími automaty vždy v podivné symbióze. Ačkoliv mají mnoho společného, panovala mezi nimi rivalita. Dávno je za námi éra maringotek a i coin-opy jako takové ztrácejí oproti osmdesátým létům dech. Přesněji řečeno, dech už dnes sotva popadnou. Koncem ledna jsem v Londýně navštívil výstavu ATEI, největší evropskou událost zábavního průmyslu. I když drtivou většinu výstavní plochy zabíraly výherní automaty, přístroje pro kasina a nejrůznější další nepříliš zajímavá zařízení, bylo tu zastoupeno i nemálo firem, které se dodnes hracím automatům věnují. Čtěte celou reportáž!

 

Domácí herní systémy žily s hracími automaty vždy v podivné symbióze. Ačkoliv mají mnoho společného, panovala mezi nimi rivalita. Dávno je za námi éra maringotek a i coin-opy jako takové ztrácejí oproti osmdesátým létům dech. Přesněji řečeno, dech už dnes sotva popadnou. Koncem ledna jsem v Londýně navštívil výstavu ATEI, největší evropskou událost zábavního průmyslu. I když drtivou většinu výstavní plochy zabíraly výherní automaty, přístroje pro kasina a nejrůznější další nepříliš zajímavá zařízení (alespoň tedy pro účely tohoto blogu, i když výherní automat s licencí Shinobi měl své kouzlo), bylo tu zastoupeno i nemálo firem, které se dodnes hracím automatům věnují. Díkybohu, nebyly to stánky malé ? firmy jako Sega, Namco a Konami jsou v herní branži dobře známé a je skvělé, že i v takovém stavu branže mají automaty stále co nabídnout.

 

Zpátky do minulosti

 

Ještě než vám ale představím novinky, budu vás chvíli nudit historií. Vraťme se o více než třicet let zpět, do roku 1972, kdy byl na veřejnosti instalován proslulý Pong od Atari. Jeho úspěch byl obrovský, šlo však o úspěch Pongu, a tak musely existenci této nové zábavy potvrdit o pár let později automaty jako Space Invaders, Asteroids, Defender, Centipede nebo Pac-Man. Historie hracích automatů je dlouhá, zajímavá a spletitá (i je ostatně postihl ?velký třesk? v roce 1983), ale zásadní je především jejich ?vztah? s domácími konzolemi a počítači. Ty se na trh dostaly krátce po coin-opech a dlouho na nich byly životně závislé ? zejména pokud jde o hry, které byly většinou jen velmi zjednodušenými konverzemi automatových hitů.

 

I když si v průběhu let domácí konzole našly svou vlastní tvář a původní tituly, zbývala jim ještě jedna velká nevýhoda. Automaty měly obrovský technologický náskok a nabízely o několik tříd lepší grafiku. Mračna se nad coin-opy začínala stahovat až v druhé polovině 90. let, kdy se s příchodem konzolí Dreamcast a PlayStation 2 (či prvních výkonných 3D akcelerátorů) grafický výkon vyrovnal úplně. To byla sice skvělá zpráva pro hráče, kteří mohli i doma hrát oblíbené hry z heren v perfektních konverzích, zároveň však také velká nepříjemnost pro tvůrce automatů a majitele heren. Ti vycítili, že jde do tuhého, a snažili se porozhlédnout po jiných laskominách motivujících ke vhození mince.

 

Vymysleli automaty, které nelze převést na počítače ani konzole. Automaty s obrovskými obrazovkami a tunovými kabinety. Závodní simulátory, do kterých se zaboříte jako do kokpitu formule. Střílečky s masivními kulomety a detektory pohybu. A nebo třeba hudební ?Bemani? sérii, ve které hrajete na kytaru, tančíte, popřípadě bubnujete. Vznikly nové žánry, které hráčům poskytují unikátní prožitek a které těží z výhod automatů. Ani to bohužel neznamenalo návrat slavné éry 80. let, kdy byly automaty na vrcholu popularity ? výstava ATEI je ale důkazem, že se těší slušnému zdraví (přesněji řečeno nejsou ohroženy na životě) a nic prozatím nenasvědčuje jejich úplnému zmizení z mapy herní branže.

 

ATEI 2006

 

Část určenou videohrám (přibližně jedna desetina výstavy) okupovaly v podstatě jen čtyři hlavní automatové pilíře ? Sega, Konami, Namco a Taito. Všechny představily nové hry (nebo byly nové alespoň pro mě) a celkový dojem byl vzhledem ke stavu automatové branže poměrně pozitivní. Pojďme si ty nejzajímavější představit, jen tak bez ladu a skladu v náhodném pořadí...

 

House of the Dead 4: Slavná zombie střílečka se světelnými pistolemi. Na první pohled jen s vylepšenou grafikou (běží na novém systému Lindbergh a vypadá skutečně úžasně, obzvláště na obrovských DLP obrazovkách s úhlopříčkou 160 centimetrů), ovšem několik inovací tu je. Zajímavý je například nový způsob nabíjení. S malým kulometem už nemusíte zamířit mimo obrazovku, nyní stačí se zbraní jen rychle ?seknout? (chce to trochu cviku, ale funguje to dobře). Totéž platí pro situaci, kdy na vás skočí zombíci, nebo se zasekne zásobník ? opět je nutné s pistolí zatřást. Design úrovní by určitě mohl být rozmanitější, u bossů se ale rozhodně nudit nebudete. Dohrání mi trvalo přes půl hodiny a ušetřil jsem minimálně tisíc korun. Díky bohu za freeplay.

 

Time Crisis 4: Další slavná pistolnická série. Základy hratelnosti předchozích dílů jsou stejné, je tu ale několik překvapivých novinek, které hráči poskytují jistou dávku svobodu - věc v tomto žánru poměrně nevídaná. V některých situacích (například když jste zabarikádovaní uprostřed silnice a nepřátelé na vás míří ze všech stran) můžete pohybem pistole doleva či doprava posunout obrazem a sami si vybírat jednu ze čtyř stran podle toho, kde jsou útočníci nejaktivnější. Zajímavá je i možnost výběru zbraní, takže už vám hra automaticky nepřidělí jednu jedinou (stačí mimo obrazovku stisknout spoušť a přepnout) a místo toho vám jen radí, která se do dané situace hodí nejlépe. Ačkoliv hra běží na technologii System 256, která má údajně velmi blízko architektuře PS2, vypadá graficky úžasně a rychle.

 

Virtua Tennis 3: Na tenhle automat jsem se těšil nejvíc a musím přiznat, že jsem byl špetku zklamaný. Hratelnost prvních dvou dílů zůstala prakticky nedotčena (stále tu jsou jen dvě tlačítka přičemž stisknutím obou zahrajete lob) a Sega zjevně nechtěla měnit to, co dobře funguje. Stále je to samozřejmě špičková a asi nejlepší tenisová hra, trochu odvahy a inovace v hratelnosti by ale neškodilo. Alespoň byla aktualizovaná soupiska (tentokrát ale už jen muži ? je tu kompletní špička ATP žebříčku), novinkou je režim Challenge, kde plníte v časových limitech zadané úkoly (například zahrát tři perfektní podání, dvakrát soupeře přehodit lobem, hrát osm úderů po sobě forhendem a podobně). Svou pozici si můžete uložit na speciální kartu a příště nezačínat od úplného začátku - tuto možnost ostatně nabízí poměrně velká část nových hracích automatů.

 

Pro Evolution Soccer 2006 Arcade Championship: Úspěšná fotbalová simulace nenabízí v automatové verzi mnoho nového - verze hry je prakticky stejná s posledním konzolovým dílem a koneckonců si do automatu můžete připojit i ovladač z PlayStation 2. Smysl evidentně vězí v online podpoře, kdy hrajete proti soupeři v jiné herně a při zápase se navzájem vidíte díky malým kamerám. Můžete namítnout, že online podporu má i PC a Xboxová verze a máte pravdu ? tento titul je zjevně určen hlavně pro japonský trh. Samotná hra rozhodně ničím nepřekvapí, v každém případě je ale stále o mnoho tříd lepší než Virtua Striker 4 Ver 2006 od Segy, která sice nabídla více týmů, stadionů a propracovanější statistiky, ale je to stejná nuda jako dříve.

 

Gashaaaan!: Vynikající hra, kterou bohužel Konami prezentovalo jen jako zajímavost ? je nepravděpodobné, že se někdy dostane mimo japonský trh. Obrovská škoda! Kombinuje frenetickou ?miniherní? kompilaci Bishi Bashi Special s neelektronickými hrami, kde házíte malé míčky na cíl (lze na ně také běžně narazit v hernách) a vlastně má i trochu z unikátních vlastností DS. Není tu žádný joystick ani tlačítka, hru ovládáte pomocí malých míčků, které házíte na obrovskou obrazovku, pokud možno co nejpřesněji. Ať už zaháníte krokodýla, mouchy, nebo rozbíjíte lahve (minihry jsou vynalézavé a rozmanité), je to báječná zábava až pro čtyři hráče zároveň. Škoda, že chatrné zdraví automatové branže nedovolí firmám více se věnovat originálním titulům a podobně jako na konzolích a PC se i tady věnují převážně sériím a licencím.

 

World Cup Champion Football: Na konec jsem si nechal jasně nejzajímavější automat výstavy, kterému jsem věnoval téměř celé odpoledne. Sega jím navazuje na dostihovou hru Derby Owners Club postavenou na manažerských principech, ve které trénujete vlastní koně, sázíte na dostihy atd. I když oslovila zcela jiné publikum než běžné automaty, byla překvapivě úspěšná a Sega se pustila do fotbalové varianty. A nutno říct, že to učinila hodně zajímavým způsobem. Projekt vytvořila ve spolupráci s italskou firmou Panini, známým výrobcem sběratelských kartiček všech možných motivů. Na počátku hry si jednoduše koupíte základní balíček karet s jedenáctkou fotbalistů, ze kterých utvoříte základní tým. Ten trénujete, určujete sestavu a základní taktiku ? činíte tak mj. umisťováním kartiček na zvláštní plochu, kde je hra detekuje. V průběhu zápasu jimi můžete posouvat a ovlivňovat rozmístění hráčů, i když samotný zápas probíhá automaticky. Po skončení každého zápasu obdržíte jednu novou kartu s hráčem, kterého můžete zařadit do svého týmu. Hra má licenci celkem 14 týmů z Anglie, Holandska, Itálie a Španělska (díky bohu jde vždy o absolutní špičku v zemi ? chybí pouze Real Madrid) a celkem je k dispozici 256 hráčů. I tady samozřejmě funguje klasický princip, kdy jsou některé karty hodně vzácné (na dvou nejvzácnějších je prý Shevchenko a Ronaldinho). Herní systém je samozřejmě přizpůsobený arkádovým požadavkům a je mnohem jednoduší než v klasických manažerech, přesto je to na automatový projekt neuvěřitelně komplikovaná a složitá hra. Po chvilce seznamování je jí ale snadné propadnout. Data se pochopitelně ukládají na kartu, takže můžete dlouhodobě budovat trenérskou kariéru, zábavná je i možnost propojení až osmi automatů. Na oficiálních stránkách najdete desítky adres, kde lze na automat narazit ? pokud do daného města budete cestovat, určitě si na Champion Football udělejte čas!

 

O zbytku jen telegraficky. Metal Slug 6 vypadá stejně zábavně jako všech šest předchozích dílů, i když jsou tu dvě nová tlačítka pro kontaktní útok a přepínání zbraní ? kdo ví jak tahle novinka bude fungovat. Lethal Enforcers 3 je postaven na stejných principech jako starší Police 911 (při hraní uhýbáte tělem před kulkami ? což je poměrně pomalé, nudné a ještě u toho vypadáte jako idiot). Zajímavý koncept nabízí Ford Racing: Full Blown od Segy. Hra je to sice v podstatě standardní, díky interním hodinám se ale v jeden okamžik koncem roku automaty na celém světě aktualizují a nabídnou osm nových aut a tucet tratí. A o dalších přibližně dvaceti titulech už není moc co napsat.

 

Na výstavě bohužel zcela chyběl Afterburner Climax, OutRun2 SP a několik dalších her, přesto jsem si myslím udělal o současném stavu coin-op zábavy docela dobrý obrázek. Branže stále čelí nevelkému zájmu veřejnosti, přesto (nebo možná právě proto - nedostává se peněz na investice) chrlí stále stejné hry a snaží se vyhrát předem prohraný technologický boj s domácími konzolemi. Jistě, byznys model zmíněných firem pravděpodobně není vymyšlen špatně, protože předem počítají s portem pro konzole a automatová verze je jen jakýmsi předvojem. Já bych dal raději přednost originálním titulům a myslím že projekty jako Gashaaaan a Champion Football by v hernách mohly způsobit malou obrodu. Bohužel, muselo by jich být více. Tak snad zase za rok.

 

Čechy krásné, čechy mé

 

Na závěr bohužel přichází vystřízlivění. Situace v České republice je tristní a počet pražských heren, ve kterých najdete alespoň deset automatů, lze spočítat na prstech obou rukou. Situace ve zbytku republiky asi nebude o nic lepší (pokud znáte nějakou zajímavou hernu s novějšími automaty, určitě napište do komentářů) a už vůbec raději nemluvím o tom, v kolika zmíněných hernách by bylo možné najít alespoň pár automatů vydaných v posledních dvou třech letech. V herně Laser Game na Národní třídě se nový automat neobjevil už dlouhé roky a také v asi největší pražské herně Virtual Hall (dříve v Jungmannově ulici, nyní vedle multikina v obchodním centru Nový Smíchov) na novinky narazíte jen výjimečně.

 

Co hůř, zatímco obě zmíněné herny před lety praskaly ve švech (vím o čem mluvím, svého času jsem do Laser Game chodil každý den a utrácel tam veškeré úspory), dnes v nich budete s velkou pravděpodobností sami. Marná sláva, těsně vedle Virtual Hall je obvykle přeplněná počítačová herna a srovnání obou podniků je příznačné. Koneckonců, zatímco za jednu dvacetikorunovou minci si na automatu zahrajete pár minut, za 50 korun můžete hrát o pár metrů vedle celou hodinu.

 

Kdyby tu byly alespoň některé ze zmíněných nových automatů, jistě by byla situace jiná. I s nimi jde bezpochyby o velmi drahou zábavu, ale alespoň vás čeká více či méně unikátní zážitek, který lze na domácím počítači či konzoli zažít jen stěží. Nezbývá tedy než mít oči otevřené na dovolené ve Španělsku nebo v Londýně. V každém případě - zapomeňte na své zkušenosti ze začouzených heren a hodin propařených u Double Dragonu. Evoluci nezastavíte?

 

Fotky z ATEI 2006 naleznete například tady. Několika minutovou video reportáž z ATEI 2006 najdete ve SCORE Live aktuálního 145. čísla. V článku jsem použil informace z reportáže v časopisu Edge a několik vět ze svého starého článku ve SCORE.